Vyfotím pár cílů: Začátek cyklostezky Morkovice-Nezamyslice: Než jsem došel na začátek stezky pro cyklisty, přestalo pršet.

Vyfotím pár cílů: Kamenný kříž mezi Morkovicemi a Prasklicemi: Malinký flíček na obzoru uprostřed obrazu je kamenný kříž vyfocený od cyklostezky.

Vyfotím pár cílů: Začíná jarní bouřka s příjemným pršením

Vyfotím pár cílů: Z Počenic do Uhřic vedou dvě polní cesty. Kromě této i dolní kolem potoka.

Vyfotím pár cílů: Pohled na kříž ze zadní strany – od pole

Vyfotím pár cílů: Kamenný kříž mezi Počenicemi a Dřínovem: Kříž pochází z roku 1984. Dali ho postavit Anežka a František z Počenic.

Vyfotím pár cílů: Ze silnice mezi Tetěticemi a Počenicemi jsem po polní cestě zamířil k rybníčku Haná, abych se podíval, zda by ho nebylo vhodné zařadit také jako turistický cíl. Hele, asi ne. Ještě před pěti lety takto zarostlý nebyl.

Vyfotím pár cílů: Napravo cesta v přírodě, nalevo dílo pomatence s herbicidem.

Vyfotím pár cílů: Od kapličky stačí ujít pár kroků, a turistovi se naskytne výhled do okolní krajiny

Vyfotím pár cílů: Kaple sv. Anny: Plánoval jsem, že se u kapličky otočím a vypravím se k dalšímu nejbližšímu cíli. Ale když jsem tam tak krásně došel, pokračoval jsem polní cestou dál.

Vyfotím pár cílů: Kaple sv. Anny: Opravená kaplička sv. Anny

Vyfotím pár cílů: Morkovická restaurace: Restaurace Bernard

Vyfotím pár cílů: Morkovické dětské hřiště: Po vytvoření stránky s výlety jsem se vypravil vyfotit pár cílů.

Řezačka by se rozdělit na víc částí dala rozebráním transmise.

Základna řezačky je dlouhá 60 cm. Na délku včetně závaží vzadu a rukojeti vepředu má 120 cm.

Řezačka má základnu širokou 100 cm. Přesahuje ji ale vyčnívající hřídel. Celková šířka tak je 120 cm.

Řezačka na kopřivy je vysoká 114 cm.

Statečně pokračuju ve vybourávání podlahy ve chlívku. V této části to jsou cihly slepené betonem.

Za čtyři litry jsem vyvozil tu připravenou hromadu z budoucí dílny, dvě třetiny kurníku a o čtvrtinu jsem zmenšil tuto kupu.

Na nájezd do kontejneru se skvěle hodilo křídlo dveří skříně z Vraťovýho pokoje. (Zmíněná místnost byla zrušena bez náhrady.)

Na začátku vyvážení se mi osvědčil vozík. Když už v kontejneru nebyl dostatečný prostor na otáčení, musel jsem přejít na stavební kolečko, na které se ale dá naložit výrazně méně, jde to s ním pomalu a je to větší dřina. Na vyklápění ale vyžaduje menší plochu.

Kameny ze zkopcoidní nekvalitní betonové podlahy si nechám. (Na 5 metrech délky podlaha klesala o 19 cm, to je už trochu moc: nevznikla by mi z toho dílna, nýbrž sjezdovka.) Zbytek suti vyvozím.

Kovový odpad jsem vynosil na vjezd, odkud si ho odvezli dobrovolní hasiči. Získal jsem tak spoustu místa zabraného skladováním věcí, které už neměly rozumné využití. Kdo tvrdí, že měly, kecá.

Dnes oficiálně začíná jaro.

Po vyvození hlíny to tam vypadá trochu lépe. Ale pořád děsně.

Konkrétní plány s tímto prostorem ještě nemám. Jediné, čím jsem si jist, je, že tam nepotřebuju hromadu hlíny. Odvozil jsem ji na srovnání trávníku vzadu v zahradě.

Z hromady suti jsem vytřídil kameny. Ty si nechám na nějakou skalku nebo zíďku. Úlomky cihel, tašek a betonu vyvozím do kontejneru.

Suť z rekonstrukcí jsem v předchozích letech dočasně přemisťoval do nevyužívaného kurníku. Je na čase se jí zbavit.

Komančové provedli tři úspěšné nájezdy na osadu Španělů ze západu (znázorněno třemi žetony plenění). Porazila je ale válečná výprava indiánů ze severu. Dávno před příchodem Evropanů vedli Komančové nekonečné války krevní msty se všemi indiány okolo.

Po více než dvou letech jsem znovu vytáhnul Podmořská města s rozšířením „Nové objevy“. Kopule jsou města pod hladinou oceánu: tmavá přinášejí body nutné pro výhru, světlá pouze napojují dodatečná zařízení.

Sestřelené červené lodě se vracejí na mateřskou základnu, odkud se znovu snášejí k zemi. Sestřelené bílé lodě se vyřazují. Do hry se dostávají pohybem mateřské mimozemské základny. Vpravo je zobrazeno, jaké bonusy mimozemšťané získají.

Dostupnými zdroji s různým využitím jsou koně, zajatci, zbraně, zboží a jídlo. Díky koním se lze rychleji pohybovat a pomáhají v bitvách – proti pěšímu nepříteli s jediným nábojem (do vynálezu koltu neměli šanci v boji opakovaně nabíjet) byla lehká jízda ve veliké výhodě.

Místa na mapě neobsazená osadou nebo kmenem od začátku hry poskytují možnost lovu bizonů. Ti postupně z oblasti mizí nejen působením Komančů, ale i jejich protivníků. Indiáni tak v průběhu času přicházejí o důležitý zdroj.

Výuková hra se hraje tak, že hráč posunuje komponenty a odehrává „namíchané“ karty tak, jak je popsáno v ukázkové partii. Efekt spočívá v tom, že se hráči ukáže, jak se pravidla kombinují a jak se projevují jednotlivá hráčská rozhodnutí. Zatím jsem to použil jen u dvou her - Comencheríe a High Frontieru.